Něco málo o mně
NA NÁVŠTĚVĚ U CHOVATELE
Čas od času se na naší holubářské chovatelské scéně objeví nové tváře. Není jich mnoho, resp. těch, kteří jsou pro naše chovatelství holubů přínosem. Je tomu tak zcela jistě u přítele Ing. Františka Honsy , v současnosti již zabydleného Pražáka, zemědělského inženýra, podnikatele a zaníceného chovatele holubů a králíků. Výhodou př. Honsy je skutečnost, že není zatížený naší holubářskou problematickou dobou z posledních let, ale že má zdravé kořeny „ selského „ synka , který si sebou z rodné hroudy přinesl do Prahy zdravé myšlení, vztah k přírodě a zvířatům vůbec, dobrý a přátelský vztah k lidem a životní optimismus.
Při pohledu na jeho vysokou a robustní postavu a na většinou usměvavou tvář jsem si okamžitě vybavil idylickou postavu z románu Jindřicha Šimona Baara – Jana Cimburu, rodáka ze Semic u Písku. Ten byl také silným a velkým selským synkem, milovníkem zvířat, zejména koní a veškeré fauny na selském dvoře a přitom si zachoval poctivý a přátelský vztah k lidem.
Ing. Honsa se narodil v r. 1959 v malebné jihočeské vesničce Krajníčko blízko Bavorova v překrásné krajině šumavského podhůří. Vzpomíná na své dětství na vsi, kde údajně byli skoro v každé chalupě holubi. V tomto regionu bylo vždy hodně chovů prácheňských káníků – tehdejších bangrů. V osmi letech dostal od svého dědy první bangry, které choval několik let v barvě modré černopruhé. Kvalitního modrého samce získal od vyhlášeného chovatele Tomáše Houdka ze Strakonic za přátelskou cenu 80.- Kčs. Poté se stal členem ZO ČSCHDZ v Bavorově a následně i členem klubu chovatelů prácheńských káníků se sídlem ve Strakonicích, kam jej přivedl další známý „ káníčkář „ Josef Vokáč chovatel modrých bělopruhých. Ve svém archivu jsem našel katalog ze speciálky, na které př. Honsa kdysi vystavoval. Jako jinoch choval také králíky VSS, nutrie a papoušky. Holubi zůstali jeho velkou vášní dodnes. Mimo ně chová také králíky meklenburské strakáče a několik plemen exotů.
Z jihočeského kraje pochází nebo má v něm své kořeny řada významných našich nejlepších holubářských osobností z 19. a počátků 20. století. Připomenu jen několik
z nich : František Špatný, Jindřich Voráček, Václav Tureček, a jiní.
Přál bych si, aby i Ing. Honsa se přiřadil v příštích letech k osobnostem našeho holubářství, které by mohly pozitivně zlepšit postavení našeho chovatelství holubů nejen u nás , ale i v zahraničí.
Má pro to řadu předpokladů : je zapáleným chovatelem a nelituje času a peněz pro svou holubářskou vášeň a také pro své chovatelské funkce.
Od svých 19 let se stal Pražákem, ale jeho bydlení mu neumožnilo chovat jakákoliv zvířata. Tím se uzavřela jeho první chovatelská životní etapa.
Druhá začala až v roce 2003, kdy si již mohl vytvořit zázemí pro chovy domácích zvířat, které začal intenzívně rozvíjet. Vybudoval vlastníma rukama rozsáhlé chovatelské zařízení – zejména řadové holubníky s voliérami. Myslím, že druhé takové zařízení v Praze není. Našel zalíbení v několika plemenech holubů slepičáků, z nichž nejvíce miluje vídeňské, mimo nich chová ještě florentské a maltézské. V začátcích mu velmi přátelsky a nezištně vypomohl s vídeňskými současný předseda klubu slepičáků Mgr. Bc. Luboš Kožíšek z Rymáně u Prahy, kterého nyní považuje za svého bratra. Vznikla nerozlučná dvojice špičkových holubářů, kteří převzali i vedoucí funkce v klubu a které je možné spatřit na řadě našich výstav - místních, okresních, speciálních, celostátních a i evropských, včetně speciálních výstav v zahraničí.
Jako člen klubu chovatelů slepičáků jsem se mohl zakrátko přesvědčit, že př. Honsa se stal pro klub ve funkci jednatele velkým přínosem a že spolu s předsedou př. Kožíškem jsou hybnou pákou veškerého klubového dění. Za jejich působení se podařilo uspořádat řadu krásných přehlídek výletků slepičáků v Čísovicích a Rymáni, celostátních speciálních výstav v České Lípě a v Českých Budějovicích . Př. Honsa má velkou zásluhu na rozvíjení klubových zahraničních styků, je členem rakouského a německého klubu chovatelů holubů vídeňských a florentských. Cení si po právu svých výstavních úspěchů dosažených v krátké době nejen na našich speciálkách a celostátních výstavách, ale zejména na výstavě evropské v Nitře ( 2009 ) , kde získal titul evropského šampióna na černou holubici vídeňského slepičáka a na jubilejní výstavě německého klubu ve Strasskirchenu, kde v loňském roce obdržel vynikající ocenění s čestnou cenou. Chvályhodná byla jeho vlastním nákladem vybudovaná a jím dopravená ukázková voliéra pro naše slepičáky v Nitře včetně vkusné prezentace na stánku našeho klubu. Př. Honsa se zasloužil i o vytvoření kvalitních webových stránek klubu slepičáků, které jsou již známy v několika zemích a slouží rovněž k propagaci a dobrému jménu našeho holubářství. Úroveň těchto stránek jak po stránce obsahové, tak i po stránce aktuálnosti, je vyšší než u podobných zahraničních a většiny našich holubářských.
Jeho velkou vášní je mnohasetkilometrové cestování po evropských chovech slepičáků v Maďarsku, Srbsku, Slovinsku, Rakousku a Německu, kde se mu díky jeho dobré povaze podařilo navázat řadu přátelských osobních styků. To ale není přínosem jen pro samotného Ing. Honsu. Je to otevírání dveří „ do Evropy „ a vytváření dobrého jména našeho holubářství v cizině.
Ing. Honsa je i nadšeným chovatelem králíků – chová meklenburské strakáče červené. V roce 2005 inicioval založení Klubu chovatelů meklenburských strakáčů, kde zastává funkci předsedy klubu. Mimoto je ještě předsedou ZO ČSCH Rymáně.
Dost funkcí i pro obětavého a pracovitého chovatele.
Zapojil se iniciativně i do probíhajících snah a diskusí souvisejících s postavením chovatelských klubů u nás. Jeho ideou je přeměna našeho svazu včetně jeho holubářské odbornosti v moderní chovatelskou organizaci budovanou na demokratických principech. Vážím si toho, že své názory neskrývá a pokud byly publikovány na Fauně, nikdy nechyběl jeho podpis.
Jak se píše v posledním oběžníku německého klubu chovatelů vídeňských a florentských slepičáků, zavál z Čech nový vítr pokud jde o naše kvalitní vídeňské a je zřejmé, že i přispěním Ing. Honsy se zvýšila vážnost našich chovů v Německu a také celková kvalita všech plemen slepičáků u nás v klubu chovaných.
Případným zájemcům doporučuji prohlídku webových stránek našeho klubu, kde lze nalézt řadu informací nejen o Ing. Honsovi, ale i o historii klubu, o odborných otázkách jednotlivých plemen a o dalších dobrých chovatelích a jejich chovech jak z holubníků, tak i z významných výstav ( www.slepicaci. wz.cz).
M. Petrovský, 7. 6. 2010.